zde se nacházíte:
Úvod > Blog > Ve společnosti žen

Ve společnosti žen

04.04.2021

Ženské skupiny mě nikdy nelákaly. Mám svou vlastní cestu a vážím si svého soukromí. To poslední, co by mě lákalo, by bylo sdílet v kruhu jiných žen. V uplynulých měsících mi však došlo, že ženy se potřebují inspirovat od žen, že potřebují vidět do každodenního života jiných žen. Že už nelze dál žít ve světě, kde ženy často předstírají, že zvládnou všechno, že jsou usměvavé za každých okolností a že je v pořádku stavět se do pozice oběti - mužů, našich dětí, času, našeho těla...Došlo mi, že je na čase něco změnit. A tak vznikl nový projekt.

Rok 2021 pro mě začal tím, že jsem se pohádala s mou sousedkou. Od začátku byl náš vztah testován rozdílným pohledem na svět. Moje sousedka se usmívá jako andílek, ale když se naštve, změní se v dravou kočku, která nezná přítele. Už delší dobu mi vadily některé věci týkající se společného soužití v jednom domě. Vyříkaly jsme si to. Rojily se však nové věci a já nechtěla jít do konfliktu. Tak nějak jsem tušila, že když se ozvu, budu svědkem něčeho velmi nepříjemného. Když však člověk zoufá příliš dlouho, bývá těžké udržet ten slušný a laskavý přístup. Krev ve mě vřela. Z mé sousedky se stala dravá kočka, která mě trhala na cucky. Překvapivě mě to sebralo. Bylo to pořádné sousto. Takto se mnou snad nikdy nikdo nezacházel.

Po několika týdnech usilovné práce s mým hněvem a tímto tématem, jsem konečně přišla na tu skrytou lekci. Byly dvě. Jedna byla v tom, že já sama jsem také dravá kočka a vlastně vnitřně toužím mou dravost žít, ale bojím se. Ta druhá lekce byla v tom, že se na mou sousedku usmívám, přitom v tom nejsem upřímná. Nebylo tedy divu, že mě viděla jako nějakou světici a byla překvapená mou prskající reakcí. Tenkrát jsem nevěděla, že to byl začátek mé nové cesty. Začala jsem se ptát sama sebe, kde všude se usmívám, přitom s věcmi nesouhlasím? Kde všude nejsem v mém životě upřímná a jde mi o to se zalíbit či zapadnout? Bohužel to zahrnovalo i mé manželství. A to je vždy tenký led. Co když se teď přestanu usmívat a začnu nahlas říkat, co se mi nelíbí a také co chci jinak? Co když vypustím tu mou dravou kočku? Zvládne to můj manžel?

Zároveň se mi do rukou začala dostávat literatura o ženách, které nahlas říkaly, co si myslí. Obdivovala jsem je a cítila se jimi inspirovaná. K tomu přispěl i dokument o ženách, které začaly tančit ,,pole dancing" jako terapii na cestě za svou sílou. Když jsem pozorovala jejich proces došlo mi, že ženy se potřebují inspirovat od jiných žen. Od žen, které jsou ochotné sdílet a být zcela upřímné.

Procházela jsem změnou, aniž bych si to uvědomovala. Začala jsem si u mých klientek všímat toho, že jako ženy měly všechny podobná témata, která se opakovala. Často však stejně jako já narážely na jiné ženy, které svou zranitelnost nesdílí, nebo se prezentují jako ženy zvládající všechno, neohrožené a šťastné za každých okolností. Moje klientky si připadaly jako jediné, které měly problém. Napadlo mě, že bych je nejraději všechny spojila. Když jsem jim řekla: ,,je vás víc,” až tak moc jim to nepomohlo. Stejně si v tom připadaly samy. Byly to manažerky, budoucí maminky, maminky s malými i odrostlými dětmi, ženy v partnerství, ženy podnikatelky, ženy hledající svůj hlas a odvahu být opravdové. Každý den jsem tyto ženy provázela podobnými tématy a říkala si: ,,kéž by se mohly poznat, kéž by tohle mohly sdílet i s jinými ženami”.

Teď už vím, že to bylo volání. Otevírala se přede mnou nová cesta. Více a více jsem cítila, že chci ženy spojit a že i já chci být v jejich společnosti. Poslouchat je a učit se z jejich zkušeností. Přišel nápad založit koučinkovou skupinu, která by byla jen pro ženy. Program, který by se věnoval všem těmto tématům, která nás spojovala. A tak jsem v únoru začala pilotní projekt s názvem ,,ženské kolečko”. Je v něm celkem 8 žen a já. Máme pevně stanovená pravidla, která dávají skupině rámec. Máme stanovený cíl a způsob práce ve skupině. Témata se mění. Začínáme tím, že se díváme na to, jak jsme vyrůstaly v naší rodině, jaké to bylo být ženou v naší rodině a co jsme se od ostatních žen naučily. Jaké nastavení si neseme dodnes? Dále pokračujeme tématem nastavení hranic, naučit se říci NE a přestat se obětovávat. Další typicky ženské téma. Učíme se o tom, kolik energie a možností nám bere pozice oběti v každodenních situacích. Práce ve skupině má neuvěřitelný potenciál. Můžeme být viděny, vyslechnuty, můžeme říci náš názor nahlas, můžeme trénovat upřímnost, otevřenost a vyjadřování našich emocí. Můžeme se navzájem podporovat a trénovat naše nově nabité zkušenosti v bezpečném prostoru.

Na celém projektu mě nejvíc fascinuje rychlost transformace. Každý den dostávám zpětnou vazbu, co se mění v jejich životě. A také to, jak jejich děti budou moci vyrůstat ve zdravějším prostředí, jak se skrz své maminky budou učit nové dovednosti. Ženy se cítí silnější a dělají nová rozhodnutí. Když jsem se o skupině zmiňovala mé známe, její reakce byla: ,,ženské skupiny, to mám už za sebou". Tyto ženy, které se mé pilotní skupiny účastní, jsou velmi pokročilé v práci na sobě a v hloubce, ve které se pohybují. Právě proto se skupiny účastní.

Zatím za sebou máme 4 kolečka, ale před sebou mnoho dalších témat, na která se budeme postupně dívat. Každý den se mi do rukou dostávají další materiály, které rozhodně stojí za to zahrnout. Například odvaha vyjádřit nahlas to, co si myslím, stát si sama za sebou, přestat se před ostatními zmenšovat. Rozpoznat své potřeby a nastavit si to tak, aby nebyly ignorovány. Dalším tématem, kterému se budeme věnovat, je náš vztah k mužům a také vztah k našemu tělu. Je to doslova ženská revoluce. Užijeme si spolu spoustu legrace. Kolečko je zaměřené na to poznávat sebe a učit se nové věci. Dává nám možnost vidět se jedna v druhé. To umocňuje naši transformaci.

Můj manžel mou dravou kočku zvládnul. Přichází s ní totiž i zdravá energie, nápady a radost. Přestože to pro mého manžela nebylo ze začátku lehké, když jsem si začala říkat o to, co chci a nastavovala si věci s ním jinak, přineslo to do našeho vztahu úplně nový rozměr. Především blízkost. Více mluvíme o našich potřebách a začali jsme jeden druhého více podporovat. Když si věci nastavuji nově, nemusím být v roli oběti a tím pádem je v našem manželství méně obviňování. Moje cesta učí i jeho. Více se smějeme. Můj manžel navíc vidí, jak moc mě moje práce naplňuje a to ho dělá šťastným. Možná ho jednou pozvu do našeho ženského kolečka jako hosta, aby mohl sdílet svůj pohled na věc.

Naše kolečko není ženské sdílení bolístek a lízání našich ran. Nemám ráda ženské stěžování, mám ráda práci, která jde do hloubky - k příčinám našich problémů, ne k jejich následkům. Naše kolečko je spíše něco jako škola pro ženy, kde se učíme to, co nás naše maminky a babičky naučit nemohly. Nasloucháme si tak, jak nám často nemohou naslouchat ani nejlepší přátelé. Inspirujeme se navzájem. Učíme se vážit si našich kvalit jako člověka, ale také jako ženy. Žena se nemůže inspirovat od cesty mužů - pokud se mužem nechce stát - žena se musí inspirovat od ženy.

Dopřála jsem si tak být ve společnosti úžasných žen.

Tento program bude brzy dostupný všem ženám. Mám v plánu začít další koučinkovou skupinu. Závazek je zatím vždy jen na 5 koleček, aby se pak každá z žen mohla rozhodnout, zda chce jít dál a zda jí skupina vyhovuje. Je to úžasný proces - být ve společnosti žen. Pokud byste se skupiny v budoucnu rády zúčastnily, napište mi a já vám pošlu více informací. Ženy se učí od žen.