zde se nacházíte:
Úvod > Blog > Naše chování na sociálních sítích - máme nad ním kontrolu?

Naše chování na sociálních sítích - máme nad ním kontrolu?

17.01.2021

Myslet si, že nás sociální sítě neovlivňují, je naivní. I když na nich netrávíme příliš času, už jen fakt, že na nich máme náš účet, že k nim máme přístup z našeho telefonu a kdykoliv vidíme příspěvky jiných lidí, je důkazem, že mají vliv na naše chování. Proč bychom jinak náš účet měli?

Většina z nás nad tím moc nepřemýšlí, máme pocit, že nás sociální sítě neovlivňují a že máme naše chování pod kontrolou. Já jsem se přesvědčila o opaku. V tomto článku se zabývám informacemi o našem chování na sociálních sítích, zda a jestli vůbec ho máme pod kontrolou, sdílím také své postřehy a pozorování mého chování. Nakonec uvádím mou první zkušenost se zrušením mé přítomnosti na sociálních sítích a co mi to přineslo.

Facebook i Instagram jsem roky používala k tomu, abych na něm mohla inspirovat lidi, sdílet své myšlenky a také dávat vědět o konání mých seminářů. Byla to taková moje nástěnka. Můj soukromý Facebook jsem používala pro to, abych byla v kontaktu s lidmi, které jsem potkala na mých cestách a chtěla jsem s nimi udržet kontakt. Chtěla jsem vědět jak se mají a občas jim dát vědět o tom, jak se mám já. A to mi Facebook umožňoval.

Už dlouho jsem měla pocit, že je potřeba něco změnit. Sdílení na mém veřejném Facebooku mě tolik nenaplňovalo, ale stále jsem si říkala, jak se o mě a o mých seminářích lidé dozví, když nebudu na Facebooku? Více a více jsem si však uvědomovala, že i když na Facebooku sdílím co chci, jsem stále ovlivněna lajky a komentáři u mých příspěvků. Trávila jsem čas přemýšlením nad tím, zda si článek už někdo přečetl, okomentoval a pokud ano, tak co odpovědět. Nebylo to nijak časově náročné, ale bylo to neustále někde v pozadí mé hlavy. Téměř neviditelné. Ovlivňovalo mě to, aniž bych o tom věděla.

Tato touha po změně ve mě sílila. Po novém roce jsem se rozhodla tento silný pocit následovat a smazat můj veřejný účet na Facebooku. Také jsem se rozhodla smazat skupinu, která měla celkem 360 členů. Někteří z vás jste v ní byli členy. Když jsem ji začala mazat, zjistila jsem, že většinu členů této skupiny neznám. Nikdy jsem je nepotkala, nikdy mé příspěvky nekomentovali, ani se jinak ve skupině neprojevovali. Téměř 300 lidí, o kterých jsem vůbec nevěděla. Napadlo mě: proč jsem s nimi sdílela mé myšlenky? Proč vůbec tolik lidí v mé skupině je? Četli mé příspěvky? Nečetli? Ukazoval jim Facebook mé příspěvky? Po smazání skupiny přišla neskutečná úleva. Tolikrát jsem přemýšlela, proč více lidí nekomentuje to, co jsem napsala. Často jsem si to vykládala jako že mé příspěvky moc lidí nezajímají. To samozřejmě ovlivňovalo mou tvorbu a také obraz sebe sama.

Představte si nástěnku, třeba někde na návsi, jak dříve bývaly. Když si ji budete chtít přečíst, musíte k ní nejdříve dojít. Musíte mít tu myšlenku, že vám ta nástěnka přinese něco zajímavého, nebo být zvědaví a tím pádem se zastavit a podívat se, co nástěnka nabízí. To dává smysl. Na Facebooku to tak ale nefunguje. Co vám Facebook ukazuje je spíše podobné situaci, kdy vám ve schránce přistanou nevyžádané letáky. I když vás nezajímají, stejně je musíte vyndat ze schránky, projít a případně vyhodit. A tak funguje Facebook. Každý den vám předkládá nevyžádané příspěvky - jedno jestli od přátel nebo veřejné. Vy jste si o ně neřekli. Nenapsali jste kamarádovi a neřekli jste mu, aby vám poslal fotku své rodiny na dovolené. Ta fotka se tam prostě objeví, když na Facebook kliknete. Odkudkoliv, nemusíte nikam chodit. Facebook nám stále opakuje, že si můžeme nastavit to, co vidíme, že jsme svobodní. Polovina z nás neví jak si to nastavit, ale i když víme, stejně se tyto příspěvky objevují nečekaně, bez toho, že to chceme. A v tom je ten rozdíl mezi nástěnkou s informacemi a Facebookem. Nikdy nevíme, co nás v naší ,,schránce” na Facebooku čeká.

Jenže jak se u toho cítíme?

Sama jsem zažila spoustu situací, kdy jsem po připojení se na Facebook viděla nečekaný příspěvek a cítila u toho různé emoce. Často ne zrovna ty pozitivní. Měla jsem nespočet klientů, kteří zažívali to samé.
Máme myšlenku, že bychom měli naše emoce u příspěvků lépe zvládat. Že bychom neměli žárlit na veselou fotku našeho přítele, že bychom se neměli porovnávat, nebo že bychom měli být šťastní, když jsou naši přátelé šťastní. Ale realita je taková, že naše emoce nemůžeme ovládat, protože nad nimi nemáme kontrolu. Můžete to zjistit sami pro sebe. Kolikrát za den vidíte na Facebooku něco, co ve vás vyvolává emoce?
Na tomto tématu je nejzajímavější, že Facebook tohle o nás ví. Facebook ví, že své emoce nemůžeme kontrolovat a předpokládá, že budeme mít reakci na fotky, které uvidíme.

Nevím jak vy, ale já jsem na Facebooku už roky. Za ty roky Facebook nasbíral data o každém mém pohybu. Facebook ví, odkud se připojuji, kdy se připojuji, jakým telefonem se připojuji, na co klikám, co čtu, jak dlouho to čtu, co nečtu a kdy se nepřipojuji. Ví co fotím, kde to fotím, s kým tam jsem, co vyhledávám, na co reaguji a na co ne. Ví s jakými lidmi jsem v kontaktu, na kom mi záleží, na co reaguji s láskou (srdíčko) a na co reaguji rozčileně (naštvaný smajlík). Ví toho o mém chování mnohem víc, než já. Facebook nelze přelstít. Nasbíral o mě tolik informací. Testuje mě už roky.

Každý, kdo alespoň trochu dělá do marketingu ví, že to co prodává, jsou emoce. Když v někom vyvoláte emoce, vyvoláte zájem. Facebook tohle ví. Strach, závist, smutek, bolest, pocit viny, zlost…to všechno jsou velmi silné emoce. Facebook sbírá už roky data o našem chování. Zná chování lidí a tím pádem ví, co na ně platí. Analýza těchto dat je mnohem důslednější, než by mohl udělat jakýkoliv psycholog, nebo blízký přítel. Jsou to roky a roky výzkumu nejen vašeho chování, ale také chování lidí obecně. Ve filmu The Social Dilema (Sociální Dilema) říkají, že pokud máte obrovské množství dat o lidském chování, můžete předpovídat lidské reakce. A to Facebook dělá. Zná naše slabá místa a pokud je bude chtít zacílit, lehce se mu to povede. Sdílí takové fotky a odkazy, které v nás vyvolají emoce. I když jsou emoce negativní, i tak jsme za ně někde uvnitř rádi, protože se v našem životě alespoň něco děje. Utíkáme z našeho života, i když jen na chvilku, do života jiných lidí. Každý z nás se musí zeptat sám sebe, co nám to přináší. Tedy kde v tom nacházíme úlevu a potěšení za cenu následné bolesti.

Vidět do života ostatních, je forma závislosti. Jsme závislí na kontaktech, na tom, že o ně nechceme přijít a také na tom mít přístup k životu jiných lidí. Facebook celé roky pracuje na designu, který nás zaujme, který bude nabízet více zábavy, více reakcí a více emocí. Chce naši pozornost a dostává ji. Také pracuje na tom, aby reakce byly ještě více precizní, aby i sledování a analýza dat přinášela podrobnější informace. Ve filmu Sociální Dilema sdílí zaměstnanci a developeři této aplikace důvod, proč odešli: už dál nemohli snášet ten pocit, že pracují na něčem, co je cíleno na získání pozornosti lidí za každou cenu. Systém, který získává ohromné množství dat o našem chování a může lidmi lehce manipulovat. Rozhodně vám doporučuji se na tento film podívat, abyste mohli učinit více vědomé rozhodnutí v budoucnosti a pozorovat vaše vlastní chování.

Mě se to netýká

Možná si teď říkáte: Mě se to netýká, na Facebook chodím jen občas a mám své chování pod kontrolou.
Pokud si myslíte, že máte své chování pod kontrolou, pak vás zvu k tomu, abyste to zkusili. Vymažte si ikonku Facebooku (nebo jiné sociální sítě na kterou chodíte) z vašeho telefonu. Nemažte účet. Jen si znemožněte přístup z vašeho telefonu. Řeknu vám, jaký vliv to mělo na mě.

Považuji se za celkem nezávislého člověka. S mými emocemi umím pracovat, můj život je plný různých zajímavých věcí a na Facebooku ani na Instagramu netrávím moc času. Nepiji alkohol, nekouřím, nepřejídám se sladkým, nenakupuji, nedívám se na televizi, nezhroutím se tak jako před lety, když mě někdo nemá rád, nedržím diety a zkrátka se považuji za někoho, kdo se se svými závislostmi v minulosti docela popral.
První den, kdy jsem odinstalovala aplikaci Facebooku z mého telefonu, mi bylo trochu divně. Měla jsem neskutečné nutkání podívat se na to, zda jsou u mého posledního příspěvku nějaké reakce. A tak jsem se večer připojila z mého počítače. Ufff, to byla úleva. Zpět ve světe Facebooku. Druhý den mé abstinence jsem se ráno probudila a ještě než jsem vstala z postele, tak jsem sáhla po telefonu. Najednou jsem se přistihla, že jsem na Instagramu. Vidím fotku mé kamarádky, která si užívá krásný den a klikla jsem na srdíčko, jako že se mi to líbí. V tu chvíli jsem se zastavila. Uvědomila jsem si, že jsem na Instagramu vůbec nechtěla být a to mě vyděsilo. Chtěla jsem vstát z postele a začít můj den. Byl to jasný důkaz toho, že své chování nemám pod kontrolou a že jsem na tu ikonku klikla úplně ze zvyku, tedy nevědomě.

Zeptala jsem se sama sebe, co z toho mám? Líbí se mi ten pocit, že kliknu na mou obrazovku telefonu a otevře se mi svět. Přináší mi to pocit spojení se světem a také pocit, že nejsem sama. Jenže za jakou cenu? Ani o tom nevím, ale hned začnu přemýšlet o mé kamarádce na fotce, kde se asi fotila a jak se tam dostala. Jsem úplně mimo svůj vlastní život. Jsem pryč. Díky jednomu kliknutí. A minuty mého krásného rána ubíhají, aniž bych si toho všimla.

Když jsem odinstalovala i Instagram, najednou nebylo na co klikat. Celá ta situace mi připomněla okamžiky, když jsem přestala kouřit. Přišla chuť na cigaretu, obraz mě jak kouřím a pak pocit prázdnoty, když jsem ten obraz nenásledovala, protože jsem přestala kouřit. Nikdo z nás nezačal kouřit, protože cigareta byla něco chuťově výborného. Začali jsme kouřit pro to, co nám ta cigareta přinášela. Každému z nás možná něco jiného. Pocit mít něco v ruce, dát si pauzu, někam jít, vydechnout si, popovídat si s ostatními. Bylo to příjemné, proto jsme to opakovali. Líbilo se nám to. Úplně stejně je to se sociálními sítěmi. Líbí se nám to, začneme být závislí na určitých prvcích a pak si už ani neuvědomujeme, že nám to často přináší negativní zkušenosti.

Gabor Maté definuje závislost na základě 3 kritérií: 1.Toužíme po tom, na čem jsme závislí, 2. Používáme to na čem jsme závislí k tomu, abychom získali potěšení nebo dočasnou úlevu od jakéhokoliv typu bolesti, a nakonec 3. Nejsme schopni vzdát se toho, na čem jsme závislí.

Když vám dnes řeknu, abyste si zrušili svůj účet na Facebooku, každý z vás nejspíš přijde se spoustou dobrých důvodů, proč to pro vás není možné.

Každý z nás má jinou cestu. Tohle je ta moje. Pokud jste však zvědaví, kdo byste byli bez tohoto ,,potěšení”, zkuste to. Zkuste si nejprve odinstalovat aplikaci Facebooku a Instagramu z vašeho telefonu a zkuste se jim vyhnout i na počítači. Když to nepůjde, například něco bude oznámeno jen přes Facebook, připojte se přes počítač a jděte tam pouze za tím jedním účelem. Dejte si měsíc a uvidíte, co se změní. Pak se můžete rozhodnout, zda se k vašemu původnímu chování budete chtít vrátit, nebo ne.

Když sociální sítě používáme, nevíme, kdo bychom byli bez nich. Jsou s námi tak srostlé, že nevíme, kdo bychom byli a jaký bychom žili život, kdybychom byli bez nich.

Mám pocit, že mám krásnější život

Mám za sebou první týden bez sociálních sítí a pozoruji spoustu změn. Jsem mnohem klidnější, jsem více přítomná v mém životě a musím více přemýšlet, jak naložím s mým časem. Jsem více v kontaktu s mým tělem a jsem méně v hlavě. Ihned, jak jsem zrušila Facebook, cítila jsem se mnohem blíže všem mým kamarádům a také klientům, se kterými jsem v kontaktu. Po dlouhé době mě zalil pocit obrovské vděčnosti za práci, kterou dělám. Jsem blíže mému manželovi. Chodíme například častěji na procházky. Zároveň jsem si začala více uvědomovat své pocity. Minulý týden jsem zažívala pocit prázdnoty a nebyla jsem spojená s láskou. Že by abstinenční příznaky? Byla jsem frustrovaná a nakonec mě to donutilo si najít chvilku klidu a věnovat se sama sobě a tématům, která mě trápila. Měla jsem také více času a chuti zavolat lidem, na kterých mi záleží. Mnohem méně jsem hodnotila svůj život a nepřemýšlela jsem nad tím, jak se kdo má. Pár přátel mi napsalo smsku a já jsem je poprosila o to, aby mi poslali fotky zážitků, o kterých mluvili. Bylo to nádherné spojení. Některým přátelům jsem dokonce nahrála videozprávu. Byla to zábava. S mými klienty jsem se cítila hluboce spojená a věnovala jsem jim veškerou pozornost. Celý týden se mi zdálo, jako bych měla mnohem více času.

Navíc se cítím lépe s faktem, že mé chování není analyzováno, že to kde jsem, s kým jsem, co dělám, kdy to dělám a jak to dělám - je moje privátní záležitost. Jsem z toho nadšená! Semináře a mé články jsou teď oznamovány jen na mých stránkách a lidé na ně musí jít, aby tam našli tu moji nástěnku a věděli, co se děje. Jako za starých časů. Zastaví se u nich jen ten, koho to zajímá. Cítím se svobodněji. Absolutně tomuto procesu důvěřuji a těším se, co dalšího mi přinese.

Update: Po 3 měsících bez používání sociálních sítí se cítím úžasně. Přestala jsem trávit svůj čas srovnáním mého života a života jiných lidí, nepřemýšlím nad tím, jak tráví čas a především jsem přestala hodnotit sama sebe a mé sdílení podle lajků ostatních lidí. Je to neuvěřitelná úleva. Mnohem více si důvěřuji v tom co dělám, cítím více radosti a nejsem závislá na hodnocení ostatních. Lidé, kteří chtějí využít mých služeb, chodí na mé webové stránky a kontaktují mě přes ně. Úplně jsem přestala přemýšlet nad propagací, čímž vnikl nový prostor pro kreativitu. Začala jsem pracovat na nových projektech a mé klienty oslovuji přímo emailem. Připadám si více celistvá, vážím si své práce a také si více vážím mých klientů. Svůj sourkomý účet na Facebooku jsem zatím nezrušila, protože díky němu mám přístup do určitých skupin. Když se potřebuji podívat na to, co se ve skupině děje, jdu přímo tam a nic jiného si neprohlížím. Většinou tak dvakrát do měsíce.